Pár otázek pro vítěze AWA- S cupu 2017

Tonda Kunst je vítězem již 10. ročníku tohoto seriálu.  Seriál vznikl v roce 2008, kdy se dala dohromady parta nadšenců, a vznikl první oficiální závod LRU (Lov Ryb Udicí) feeder.  Je to soutěž jednotlivců, tak i družstev.

V  ročníku 2017 se ti podařilo zvítězit. Podle výsledků to vypadá jednoduše, ale realita byla asi jiná? Jaká byla cesta k celkovému vítězství?

Awashima je takový můj srdeční seriál závodů, což si zaslouží malé vysvětlení. Já jsem vyrostl u vody, teda spíš u potoka. Nikdo z mých blízkých příbuzných se sportovním rybolovem nezabýval, ale mě chytání ryb vždy lákalo. Nejprve jsem pytlačil na potoce, který hraničil se zahradou mých rodičů a jakmile to bylo možné, tak jsem si pořídil dětský rybářský lístek.

Tehdy bylo nutné, aby mládežník požádal před zahájením rybolovu o tzv. dozor. A tihle starší rybáři co mi dělali dozor, byli mí první učitelé, respektive někteří z nich. Dobře si pamatuji, že někteří rybáři na otázku „Pane, budete mi dělat dozora“ reagovali nevrle, ale jiní naopak pozitivně s tím, že se mě snažili nasměrovat a pomoci. Spousta tehdejších mládežníků povinnost mít „dozora“ hodnotila negativně, ale já jsem naopak poznal spoustu fajn lidí, kteří mi v začátcích pomohli.

Naučili mě samozřejmě i spoustu nesmyslů, ale to tak nějak patřilo k době. Doteď si hodně výrazně pamatuji na informaci, že háček je potřeba do těsta pořádně zabalit, aby se ryba nepíchla … Takto jsem spokojeně strávil, své rybářské mládí a ryby jsem přestal chytat až v 19ti letech, kdy jsem začal mít jiné zájmy.

Následujících téměř dvacet let, mi ryby nijak nechyběly, ale na prahu čtyřicítky, jsem se k nim, tak nějak přirozeně vrátil. Něco málo jsem si nastudoval a rozhodl se, že budu chytat jinak než před lety. Koupil jsem si matchku a zjišťoval, jak vlastně funguje odhoz. Záhy jsem narazil na skvělého závodníka Marcela Kučeru, který kromě toho že mi prodal potřebné vybavení, tak mi hlavně poradil co a jak.

A já začal chytat ryby, hodně ryb a jak mé sebevědomí rostlo, tak jsem začal jezdit po gulášových závodech. Občas jsem i něco vyhrál a postupně zjistil, že kromě plavané se za těch dvacet let zrodil i jakýsi feeder. Nevěděl jsem o tom vůbec nic, ale opět zafungoval Mates Kučera, který nejenom že mi vysvětlil co a jak, ale hlavně mě nasměroval na závody Awashima cup, které se v té době odehrávaly v Třebíči a okolí. Já z povzdálí začal s velkou úctou okukovat závodníky a zjišťovat informace. Postupně jsem se seznámil s fajn lidmi, kteří se nebáli začátečníkovi vysvětlit co a jak.

Takto sáhodlouze o tom píši proto, že u mě Awashima zafungovala jako start. Start, na kterém se potkávali nováčci se zkušenými závodníky. Start, kde ti zkušení celkem bez obalu poradili a pomohli.

Připadá mi, že v poslední době se Awasima příliš zprofesionalizovala a tím ztratila na atraktivitě pro nováčky. Byl bych rád, pokud by se podařilo závody opět zjednodušit a zatraktivnit pro začátečníky.

Zákaz patentky byl prvním krokem ke zjednodušení, ale nebál bych se jít ještě dál. Nevidím jediný důvod proč se v případě hobby závodů striktně držet závodního a soutěžního řádu, proč výrazně neomezit množství krmení i živé, proč nezkrátit dlouhé časy na přípravu. Myslím, že bychom se měli inspirovat u zimní ligy – 2 pruty, 2 litry krmení a hrstička živé.  Tohle krásně jednoduché, levné a časově nenáročné chytání je čím dál populárnější a každý rok nás chytá víc.

 

 

Zkus prozradit, co ti pomohlo v úspěchu v jednotlivých závodech.

Nejzajímavější závod bylo pro mě Zaječí.

Miluji objevování nových revírů, kde jsem nikdy v minulosti nechytal. Navíc se cítím nejistý na závodech, kde se chytají kapři. Zaječí byla kombinace obojího. Naše teamová strategie byla chytat dál než ostatní a na začátek zakrmit větším množstvím krmení, aby ryba najela a zdržovala se v nakrmeném místě. Zvolil jsem proto dvě krmná místa. První na 40ti metrech, kde jsem naházel větší množství kaprového krmení Sensas a partiklu. Druhé místo bylo na 60ti metrech, kde jsem použil masovou směs Sonubaits. V mé části sektoru ryba reagovala poměrně neochotně, nablízko jsem neměl ani záběr, ale v dálce jsem po delším čekání chytil 2 kapry na kukuřici ze dna.

V průběhu čekání jsem si všimnul, že někteří konkurenti používají nebývale dlouhé forpasy. Po konzultaci s teamovými kolegy jsme došli k závěru, že se kapři zdržují ve sloupci. To se také potvrdilo a za použití plovoucí kukuřice se mi podařilo chytit další dva kapry. To v konečném součtu znamenalo sektorovou jedničku.

Pěkná akce prutu.

Tonyk – prace s feederem.

Podebírání daleko od břehu.

TonyK – podebíračka.

 

 

 

 

 

 

 

V druhém kole jsem zvolil podobnou strategii, ale z nepochopitelných důvodů mi kapři při chytání ze dna padali. S třemi chycenými rybami jsem nakonec skončil na druhém místě v závěsu za Radkem Pečtou starším. Zajímavé bylo, že všechny záběry jsem měl ze dna, ale většina sektorových konkurentů odchytávala ryby plovoucí ve sloupci. Když jsem feederový Zig-Rig zkoušel později, došel jsem k závěru, že klíčová je hloubka, v jaké se plovoucí nástraha vznáší. A mě se pravděpodobně podařilo v první kole trefit do správné hloubky, kde kapři přirozeně plavali. Oproti tomu v druhém kole jsem byl ve výrazně mělčím sektoru, nástraha mi plavala těsně pod hladinou a kaprům se to z nějakého důvodu nelíbilo.

Vítězové ranních sektorů.

První tři jednotlivci.

Tři nejlepší družstva se Zaječí.

 

 

 

 

 

 

 

Druhým závodem byl Mušov, respektive Dyje 7 u obce Pasohlávky.

Zde si hodně věřím. Pokud cejni žerou, tak obvykle mívám dobré výsledky, což se potvrdilo i tentokrát výsledkem 1+1. Chytání na Mušově je hodně jednoduché, pokud jsou ryby při chuti. Prakticky stačí namíchat krmení, co nemají rádi ti malí a naopak přitahuje velké ryby. Krmení je potřeba naházet dál, než chytají konkurenti a hlavně je potřeba si věřit a neustále krmit i když ryby právě moc neberou. Cejni na Mušově jezdí ve velkých hejnech a mají velká břicha, do kterých se vejde spousta potravy. Pokud jim závodník nenabídne dostatek dobrot, tak si v klidu přejedou o sektor vedle.

Z hlediska použitého krmení je potřeba hlídat hlavně to, aby příliš nemrakovalo, nelákalo drobnou rybu a bylo dostatečně těžké. Osobně nechci nic riskovat a tak míchám na Mušov krmení obdobně jako na řeku. Základem je libovolné světlé hrubé cejnové krmení, třeba směs Record Zilveru a Gold Pro Bream od MVDE, nebo Gross Gardons + Super Fond od Sensasu. K tomu přidávám větší množství Epicejnu od Sensasu – krmení to pěkně slepí a osladí. Naopak hlínu do základu nedávám a nechám si ji v misce bokem pro případ, že ryby moc brát nebudou a budu chtít vytvořit ve vodě mrak, který vzbudí jejich zájem.

Naopak se mi na velké cejny vyloženě neosvědčilo černé krmení. Jinde poměrně úspěšný Sensas Super black bremes se mi na Mušově osvědčil, jenom v době velkých veder a bezvětří, kdy se chytají spíše menší ryby. A mezi moravskými závodníky velmi populární kombinace Dark Salty Bremes + Dark Salty Riviere je dle mého názoru při lovu velkých cejnů dobrý základ tak akorát pro zisk sektorové desítky.

Ještě důležitější je ale živá složka. Pravidelně vykrmím alespoň ½ litru hnojáků a 1/2litru kukel, oproti tomu masňáky a pinky nepoužívám prakticky vůbec. Téma na diskuzi je patentka, která byla tentokrát zakázaná. Cejni patentku milují, problém je v tom, že těm malým chutná ještě více než těm velkým a tak se občas stane, že závodník, který chytá více ryb, má v konečném součtu menší váhu.

 

 

 

 

 

Který závod byl pro tebe „jednoduchý“ a který nejtěžší?

Nejtěžším závodem pro mě bylo Zaječí, kdo se nepřizpůsobil dění okolo sebe, neměl šanci na dobrý výsledek. To platilo pro všechny s výjimkou Martina Maťáka, který jako jediný dopředu věděl, do čeho jde.

„Jednoduchý“ je naopak Měřín. Když to popíšu s hodně velkou nadsázkou, tak stačí losovat někam, kde se dá nahodit „do klidu“ a pak stylem „padni kam padni“ odchytávat vyplašené kapry.

Abych to nezjednodušil až moc. Měřín je voda, kde se vyskytují slušní kapři, ale plave zde i větší množství cejnů. Otázka je, zda se vyplatí číhat na kapry, nebo je dobré chytat „na jistotu“ průměrného výsledku a snažit se rychlostně odchytávat cejny. Tohle dobře vyhodnotil můj největší letošní konkurent Radek Černý, který z papírově slabého místa vydoloval velice slušný výsledek a téměř mě dostihl.

My jsme teamově první den zkoušeli číhat na kapra a nebyla to správná strategie. Kapři brali jenom na hloubce a závodníci, co je chtěli vysedět v mělčích částech revíru, končili často s nepořízenou. Druhý den jsme chytali spíš na pocit – já a Čabi cejny, Jirka kapry. Sektorová trojka mi stačila k udržení celkového prvního místa v jednotlivcích, ale za team jsme se po Měřínu bohužel posunuli až na druhé místo.

 

 

 

 

 

 

Jak probíhala týmová spolupráce? V soutěži družstev jste skončili druzí, se stejnými body jako vítězní Ševčovi pacholci, ale s menší váhou.

To je spíš otázka na našeho kapitána. Já jsem poměrně výrazně tvrdohlavý individualista a kapitán Čabi je mi v lecčems podobný J Takže společně diskutujeme spíše základní strategii a v průběhu závodu se snažíme operativně přizpůsobit tomu co se děje okolo nás. Každý jsme i na jiné technické úrovni. Čabi je feederový mistr v hodu do dálky, ale třeba Jirka má rád jemnější styl chytání a teamové instrukce ve stylu „budeš chytat o 10 metrů dál než libovolný soupeř“ by u něj byly kontraproduktivní. Snažíme se proto najít to nejlepší co v každém z nás je a vzájemně se spíše upozorňovat na chyby, které děláme.

Nemícháme dokonce ani stejné krmení. Za ty roky jsem zjistil, že dobré krmení je hlavně to, kterému věří závodník. Krásně to bylo vidět na Mušově, kdy já jsem použil výrazně aromatické lepivé krmení určené na velké cejny. Oproti tomu Čabi měl krmení, které je z mého pohledu vhodné spíše na drobnější rybu a byl s ním schopný ze špatného losu udělat skvělý výsledek.

 

Co ostatní závody letošní sezóny roku 2017, jak je hodnotíš?

Pro mě je prvořadé působení v první lize. Všechny ostatní závody beru jako tréningové a dost často v rámci nich experimentuji. To se někdy projevuje pozitivně a jindy méně. Problém je v tom, že občas se ty moje „skvělé nápady“ nebojím realizovat ani v lize, což se projevuje na výsledcích, které mám jak na houpačce. V závodech, kde jsem si věřil, byly výsledky stěží průměrné. Naopak v případě závodů, kterých jsem se obával a přistupoval k nim spíše konzervativně, se mi docela dařilo. Důkazem je i třetí kolo první ligy konané na Labi v Litochovicích, kterého jsem se opravdu bál a snažil se na ně poctivě připravit. Nakonec se díky výsledku 2+2 jednalo o můj nejlepší ligový závod. Detaily nyní nechci prozrazovat, ale zjednodušeně řečeno jsem to Labe odchytal jako Mušov, který trochu teče.

 

Jaké máš plány na další sezonu?

V roce 2018 budu mít tu čest reprezentovat Preston feeder team na mistrovství světa klubů v Bělorusku. Součástí teamu bude nejenom teamový kolega Čabi, ale hlavně skvělí závodníci jako je Martin Maťák, Radek Černý a Radek Pečta. Veškeré mé snažení pro nadcházející sezónu je proto orientováno tímto směrem a to jak z hlediska techniky, tak revírů které aktuálně navštěvuji. Prostě se snažím co nejzodpovědněji připravit, abych neudělal klukům ostudu.

 

Prozraď oblíbené feederové vybavení:

Není žádným tajemstvím, že loňskou sezónu jsme spojili se značkou Maver. Jednalo se o mojí iniciativu. Produkty Maver jsem používal již dlouho předtím a to k plné spokojenosti, o čemž jsem přesvědčil i teamové kolegy z první ligy. Nebojím se ale sáhnout ani ke konkurenci. Každá značka má produkty, které jsou skvělé a pak ty spíše průměrné.

Kmenový vlasec a šňůru:

Kromě kaprových závodů chytám prakticky jenom pletenku. Dlouhé roky je moje oblíbená Daiwa 8braid, nicméně nové osmižilové pletenky Maver Dual Band jsou prakticky stejně skvělé a lze je koupit i v nižších průměrech a to již od 0,02 mm.

 

Návazcový vlasec:

Drennan Supplex nebo  Maver SLR na stoják a jemné chytání.  Maver Exel 97 na Labe a Mušov. V poslední době také experimentuji i s návazci z flurocarbonu, kde vzhledem k vynikající pevnosti v uzlu vítězí Maver Smart flurocarbon.

 

Háčky:

Rád experimentuji a používám větší množství tvarů i výrobců. Drennan Red Match nebo Owner Pin Hook 50922 patří k mým oblíbeným. Ale nejraději chytám originální Katany 1215A – hodně pevný háček z kterého mi ryby nepadají. Teamoví kolegové jim říkají „kapráky“, ale já je mám rád i na větší bílou rybu.

 

Feederové pruty, předpokládám, že to jeden prut nebude J:

V množství feederových hůlek se ti zdaleka nepřibližuji, ale pár kousků se najde.

Light – Maver Diamond 10,6ft (3,15m) – svižný proutek na rychlostní chytání do třiceti metrů.

Medium – Maver Diamond 12ft (3,60m) 90g – výrazně áčková akce pro přesné nahazování na vzdálenosti okolo 50ti metrů. Takový univerzál na malé i větší ryby.

Medium Heavy – Hardy Marksman Extreme 3,90m – můj nejoblíbenější prut na Mušov. Krásně a přesně odhazuje krmítka na 65 metrů, velmi dobře zdolává a má snad nejlepší špičky na světě – skvěle detekuji a přitom se vůbec nelámou.

X-Heavy – Maver SUPERBIA LONG CAST 4,20m – tohle je spíš experimentální záležitost na Labe. Loni jsem je prakticky nepoužil, ale když jsem si prošel letošní termínový kalendář, tak letos budou mít podstatně větší uplatnění.

 

Feederovou sestavu, koncovou montáž:

Jednoznačně klasická průběžka s forpasem 40 – 70 cm dle aktivity ryb. Dříve oblíbený klasický páternoster jsem přestal používat a pouze občas experimentuji s průběžným páterem. Při lovu s pletenkou vždy používám odpal z monofilu 0,20-0,24 v délce cca 6-7 metrů.

 

Oblíbenou vodu: Dyje 7 Pasohlávky a Labe Mlékojedy

 

Oblíbený závod: Podzimní  Hracholusky – mám rád závody, kde se naučím něco nového. A na Hracholuskách jsem byl nucený se naučit nahazovat trochu dál, než jsem byl zvyklý.

 

Děkujeme za rozhovor a hodně štěstí v letošní sezóně.

Feederu zdar 🙂

Spread the love

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *