Tento příběh začíná hned po konci prvního kola Colmic Zimní ligy, kdy mi Jirka volá, že skončil na 9. místě a tím vychytal si nominaci na další kolo, na závod dvojic, na Domanín a mě si vybírá za parťáka do dvojičky. Tohoto Jirkova rozhodnutí si nesmírně cením. Mohl si splnit sen a zachytat si po boku Martina Maťáka, nebo si zvolit jiného zkušeného závodníka. J
Druhé kolo bylo plánované jako závod dvojic na neděli 8. prosince na přehradu Domanín. Zhruba 10 dnů před závodem nám ale příroda naznačuje, že nás na tento revír nepustí a teploty v noci letí hluboko pod bod mrazu a předpověď hlásí, že má mrznout celý týden a očekává se, že Domanín bude pod ledem. Jako záložní varianta byla Prigl – nudapláž. Proto se s Jirkou rozhodujeme, že si sem, týden před závodem, zajedeme zachytat a vyzkoušet, co by mohlo fungovat za krmení, otestovat montáže a kvalitu našeho oblečení 🙂 (ráno -4 °C).
Je 4.12. 2019 a na Facebooku se objevuje informace, že Domanín je pod ledem a že se druhé kolo přesouvá na Prigl. Z této, tak trochu očekávané informace máme s Jirkou radost. Prigl máme „osahaný“ a v rozumnější dojezdové vzdálenosti. Po telefonu s Jirkou probíráme pár drobností – několik asi hodinových telefonátů 🙂 a netrpělivě vyhlížíme víkend. V práci se celý týden nezastavím a na přípravu nezbývá čas. Třešničkou se zdá být chřipka a nastupující teplota, ale je hůř, v pátek v noci musím řešit v domě havárii vody a ještě v noci píši Jirkovi, že moje účast na závodě je nejistá. Naštěstí se vše během soboty daří vyřešit do míry dovolující moji účast na závodě a v sobotu večer chystám výbavu do auta. Ani netuším, že při online losování jsme dostali A1, tuto informaci mi volá až Jirka. S konstatováním, že to bude pěkná ostuda a že vyhoříme jak papíři, si domlouváme sraz v 7:00 na parkovišti u Priglu.
neděle 8.12. – den závodu
5:00 – zvoní budík, rychlá snídaně a šup do auta směr Brno. Cesta ubíhá hladce a zbývá ještě čas i na kávičku na benzince před Brnem. Přesně na čas přijíždím na parkoviště, zdravíme se s parťákem Jirkou, nakládáme věci na vozík a pelášíme k vodě. Po příchodu na místo s radostí zjišťujeme, že naše vylosované místo je přesně ten samý flek jako jsme minulý týden trénovali. Během usazování našich rybářských posezení se rozhodujeme ,že zaklipujeme na 30 m, tak jako jsme chytali v tréninku. Já pro jistotu vytahuji 3 pruty. Dvě medika a jeden light. Dva pruty klipnu na 30 m a jeden po domluvě s Jirkou na 36m, kdyby náhodou… Jirka klipuje jen jednu vzdálenost. Z minulého týdne mám ještě navázané montáže, jsem lajdák, tak měním jen forpas . Jirka precizně vše převazuje. Věří páteru, já naopak věřím víc klasické průběžce. Během přípravy ještě vtipkujeme s Martinem Raniakem a Petrem Ondráčkem, že když ryby nebudou brát, tak budeme hrát lodě :-). Čas přípravy je u konce, jdeme krmit. S co největší přesností krmíme každý asi 5 krmítek s velkou porcí pinek a je tu start závodu. Vím, že není kam spěchat, tak raději ještě měním forpas za jiný. Než nahodím, Jirka už hlásí první kontakt, ale jednalo se o přejezd a tahá ven jen prázdné krmítko. Po nahození se chvíli nic neděje, po 3 minutách mám ale krásnou „hokejku“ sekám, ale do prázdna, sakra, zase přejezd. Na přejezdy 1:1. Hned po dalším nahození mám záběr a na konci cítím rybu, není velká, ale bez ryby nezůstaneme. Jirka začíná být nervózní, zatím je bez záběru. Ale já vím, že za chvíli rozjede svůj cejnostroj. Za chvíli i on chytá první ryby. Centimetry pomalu přibývají, ale záběry jsou špatně čitelné, často jen miniaturní drc do špičky. Měním proto prut za druhý s jemnější sklolaminátovou špičkou. Je to o poznání lepší a daří se mi trefovat více záběrů. Jirka mezitím mění návazec za delší a hned má taky záběry, už více čitelnější. Zdá se, že jsme rybám přišli na chuť a několikrát se nám daří i „dablík“ pěkných cejnů a bodovací karta se nám pomalu, ale jistě plní pěknými body. Většinou se jedná o ryby kolem 35 cm. Zdá se, že naše krmení cejnům chutná a co víc, cejni, které chytáme, zase chutnají místním štikám. Pod nohama máme zaparkovanou asi metrovou štiku, která nám při zdolávání několikrát jela až k podběráku, za zdolávaným cejnem.
Zhruba v půlce kola máme oba mírnou pauzu v braní. Jirka se rozhoduje, že přidá hodně živé, já naopak živou na chvíli vynechávám a prodlužuji forpas na 60 cm s 16 háčkem, na který dávám jen dvě pinky. Zdá se, že oběma změna vychází a ryby opět začínají brát. První kolo se pomalu chýlí ke konci a v posledních 5 minutách s Jirkou zdoláváme ještě každý jednoho cejna. Je konec prvního kola, počítáme centimetry a Jirka odchází posbírat bodovací karty dalších dvojiček. Za chvíli se vrací zpět, celý rozesmátý a snaží se mě přesvědčit, že jsme vyhráli sektor, což mu vůbec nevěřím a jdu si to ověřit. Nevím, kde se stala chyba, ale opravdu je to tak! Před závodem jsme si říkali, že našim cílem je nebýt poslední a na příčky nejvyšší jsme ani zdaleka nemysleli, při pohledu na zbytek startovního pole…. Máme obrovskou radost, ale uklidňujeme se tím, že jedna vlaštovka závod nedělá a že je před námi ještě jedno kolo.
Na druhé kolo si losujeme místo zhruba uprostřed startovního pole. Prohazujeme dno a rozhodujeme se, že zůstaneme chytat na původně plánovaných 30 metrech. Po startu druhého kola se chvíli nic neděje. Nervózně se rozhlížíme po soupeřích a vidíme, že Martin Raniak s Peťou Ondráčkem (opět sedí vedle nás) tahají první ryby. Zkouším potáhnout s krmítkem a ještě než položím prut zpátky do vidličky, cítím rybu na háčku. Takto během druhého kola chytím ještě několik cejnů. Bylo evidentní, že ryby potřebují vyprovokovat. Jirka po chvíli také tahá prvního cejna, na záběr ale čekal déle. Jirka mění taktiku a opírá prut o koleno a ruku má připravenou na prutu, seká každé klepnutí do špičky a rozjíždí sérii asi 8 cejnů rychle za sebou. Po chvíli takto začínám chytat i já a úspěch se také dostavuje. Čekám 2-3 minuty, pokud nepřijde záběr, pohnu s krmítkem po dně a hned mám cejna na háčku. Ve druhé kole začal foukat boční vítr a v kombinaci se sluníčkem nízko nad obzorem, bylo část druhého kola hodně těžké udržet přesnost nahazování. Druhé kolo se blíží ke konci, ryby na bodovací kartě přibývají a začínáme mít tušení, že by ani druhé kolo nemuselo skončit propadákem, máme celkem hodně ryb a většina je jich 35 cm+ a to už pak body pěkně naskakují. Po konci kola jde Jirka zjišťovat výsledky ostatních závodníků v sektoru. Přichází s informací, že jsme udělali ve druhém kole sektorovou dvojku. Máme ohromnou radost a tušíme, že celkové umístění bude hodně dobré.
Je tady vyhlášení a netrpělivě přešlapujeme na parkovišti a čekáme, až se všichni sejdeme. Ještě před oficiálním vyhlášením přichází Andrejka a gratuluje nám k prvnímu místu. Tuto informaci, se chvíli poté, dozvídáme i oficiálně z úst Pepi Konopáska. Máme neskutečnou radost, ani jeden z nás před závodem netipoval, že bychom mohli vyhrát. Naše ambice byly úplně na opačné straně výsledkové listiny, když dobře, tak jsme tipovali umístění někde v půlce startovní listiny. Jak já, tak i Jirka se závoděním v disciplíně feeder teprve začínáme. Tento super výsledek je krásným zakončením v naši první závodní sezóně a zároveň neskutečná motivace do další sezony.
Zdeněk Pintera – vlastní rukou 🙂
Co nám v závodě fungovalo?
- Aktivní chytání s rukou na prutu
- Potahování s montáží
- Prodloužení návazce na 60 cm
Použité vybavení a krmení:
Zdeněk Pintera:
Pruty:
Shimano BeastMaster DX light 3,35 m; 60 g
Garbolino Challenger Feeder 3S; 3,6 m 20-75 g
Navijáky:
Shimano Stradic GTM 2500
Preston Inertia 320
Pletená šňůra Colmic Weeper 0,06 mm
Návazcový vlasec Stroft GTM 0,12 a 0,10 mm
Háčky: Owner PIN HOOK č. 14, 16
Krmítka Preston OPEN ENDED MEDIUM 30g
Jirka Novák:
Pruty:
Preston SUPER FEEDER 3,30 m; 50G
Preston MONSTER FEEDER 12“ 60 g
Navijáky: Preston Inertia 320
Šňůra Weeper 0,06 mm
Háčky: Preston NATURAL n30 velikost 16
Návazcový vlasec: Preston reflo accu power průměr 0.12
Krmítka: Preston PLUG IT FEEDER 40 g
Použité krmení:
Champion feed, Sensas Lake a Gros Gardons
