Domanín – 1. kolo LRU FEEDER 2022, 2. ligy skupina B
První kolo naší druhé ligy v LRU Feeder se konalo během prvního dubnového víkendu na Domanínském rybníku nedaleko Bystřice nad Pernštejnem. Jedná se o vodu, kde se organizují feederové závody poměrně často, takže všichni závodníci dopředu dobře věděli, co je čeká a na jaké chytání je třeba se připravit. Bylo jasné, že základní strategií bude lov cejnů o velikostech mezi 150 a 200 gramy, mezi které se však mohou připlést kapři a výrazně tak zamíchat celkovými výsledky. Důležitou otázkou bylo v takto brzkém jarním termínu samozřejmě i počasí. Osobně jsem si tajně přál, aby bylo spíše chladněji, kapří aktivita nebyla příliš vysoká a scénář závodu tak byl postaven jasně na rychlostním chytání malých ryb. Myslím si, že takové chytání by našemu týmu i mně osobně mělo sedět více.
K přípravě na závod jsem mile rád využil posledního závodu zimní ligy, který se konal na stejném místě o týden dříve. Počasí bylo sice opravdu zimní, celý den jsme odchytali v teplotách pod bodem mrazu, což s sebou samozřejmě neslo starosti se zamrzáním oček a s tím spojeným strachem o zlomení špiček, ale z hlediska stanovení strategie na ligové závody mi tento závod dal opravdu hodně. Podobnou příležitost jsem zažil poprvé a musím uznat, že je to úplně něco jiného než páteční trénink. Všichni začínají chytat ve stejnou dobu, chytají po celý závod takříkajíc „naplno“ a z výsledků má člověk následně jasnou představu o tom, kdo toho kolik nachytal, a nejen tak přibližně jako na tréninku. Jedná se zkrátka o plnohodnotný závod, ze kterého má člověk kompletní sadu informací a může si vyvodit nějaký závěr. Důležitý na tom byl samozřejmě i fakt, že se v chování ryb za ten týden, dle mého názoru, nic nezměnilo a bylo tak možné získané poznatky aplikovat i v následném ligovém závodě.
Ještě se tedy krátce zastavím u zimní ligy. V prvním kole jsem chytal na průměrném místě B2 (někde v místech, kde při ligovém závodě začínal sektor C). Vzhledem k počasí jsem do závodu vstupoval spíše se „zimní“ strategií. Malé krmítko, velmi malé množství živé a krmení doplněné větším množstvím hlíny. Závod začínám ve velmi slušném tempu, záběry mám na každé nahození, sem tam se nějaký netrefí, ale po 40 minutách mám kolem 10 ryb a myslím si, že vedu svůj sektor. Pak ale záběry úplně ustávají a v následujících 50 minutách chytám jen dvě ryby. Zjemňuji na návazec 0,08 a malý háček, něco chytám, ale ani to mi nepomáhá k nějaké delší sérii ulovených ryb. Přemýšlím nad tím, jak hezky mi to bralo po úvodním zakrmení a říkám si, že by mohlo pomoct více nakrmit. Házím pár velkých krmítek krmícím prutem a během pár minut zase přicházejí záběry. Opět chytám ve slušném tempu zhruba 8 ryb, ale pak záběry opět ustávají. Zpětně si myslím, že mi vždy po zakrmení přijelo hejno ryb, ale malým krmítkem jsem zkrátka nebyl schopen je na svém místě udržet. První závod končím s 22 rybami až na předposledním místě v sektoru. Je to určité zklamaní, navíc když se nedařilo ani týmovému kolegovi Petrovi. Vypadá to tak, že naše týmová strategie na následující týden nefunguje zcela ideálně. Výsledky však byly poměrně vyrovnané a s 28 rybami bych už útočil na sektorové vítězství, takže možná stačilo jen ryby udržet v krmení o 20–30 minut déle a mohl z toho být dobrý výsledek.
Druhé kolo si losuji forhont A1 (není špatné přijet si takhle na poslední závod seriálu, kde už většina závodníků forhont měla a tudíž si ho nemůže vylosovat znovu 😊). Říkám si, že žádný super výsledek už z toho nebude, tak zkusím přepnout do letního módu, kde jinde bych to měl vyzkoušet než na forhontu. Na začátek házím velká krmítka plná živé po celých 5 minut vyhrazených na krmení a přecházím na větší velikost krmítek i pro chytání. Nasazuji 0,12 návazec, velký háček a napichuji 3 pinky. Průběh druhého závodu asi nemá cenu detailně popisovat. Ryby mi braly moc hezky od prvního do posledního nahození. Závod končím s 53 rybami za 3 hodiny a s náskokem více než 10 ryb svůj sektor vyhrávám. Ve výsledku se dokonce k mému překvapení posouvám na celkové 4. místo, když mě třetí Honza Tomšík poráží pouze na CIPSy. Nejpodstatnější je ale to, že mám vidinu nějaké strategie, jak vstoupit do závodu o týden později. Otázkou je, jak moc jsem to skutečně dělal dobře a jak moc to bylo ovlivněno výhodou forhontu. Často se však říká, že forhonty na Domaníně až tolik nefungují, tak se uklidňuji tím, že úplně špatný to snad nebude. Další dobrou zprávou navíc bylo, že cejni i ve velké zimě hezky berou a záběrů kaprů bylo minimum.
Teď už tedy k hlavnímu tématu tohoto článku, tedy k samotnému prvnímu kolu druhé ligy. Předpověď počasí na víkend neslibovala nic příjemného, teplota oproti předchozímu víkendu sice vyšplhala alespoň nad bod mrazu, takže jsme si tentokrát mohli odpustit neustálé očišťování oček od ledu, ale zato se měl přidat silný vítr a déšť. Nic na co by se člověk těšil, ale snad aspoň nebudou brát kapři, říkám si. Páteční trénink z různých důvodů vynecháváme a s týmovými kolegy Petrem a Radkem se setkáváme u vody až v sobotu ráno. Náš tým navíc pro tento závod disponuje i pomocí na břehu v podobě zkušeného závodníka Radynka. Na závod mícháme krmení Sonubaits So Natural Black Lake a Sonubaits Dutch Master Silver Bream v poměru 2:1, celkově si s sebou každý neseme na závod asi 8 litrů krmení a 3 litry hlíny. Ze živých nástrah má každý připraveno necelého půllitru mrtvých a živých pinek, kukel, červů a malé patentky. K tomu na háček pár žížal – kdyby náhodou – a velkou patentku. Počítáme s tím, že nám určitě nějaká část zbude a použijeme ji ještě druhý den.
Před losem se nejvíce obávám sektoru A, vzhledem ke směru větru bych řekl, že by zde mohlo být nejvíce ryb, ale všichni před závodem mluví o nutnosti chytání alespoň 40 metrů daleko kvůli menší hloubce, zejména pak na nižších číslech. Na daleké chytání obzvláště v silném větru si moc nevěřím. Stanovujeme si s Radkem losovací strategii, že by mohl jít na Áčko oba dny on, a nám by tak zbyly sektory s větší hloubkou blíže u břehu. Nic takového se samozřejmě nestalo, na A jdu první den já a druhý den Petr. Radek si vyzkouší první den B a druhý C. Když už tedy to Áčko, tak ať jdu aspoň na vysoké číslo a nemusím chytat až tak moc daleko. To se mi naštěstí plní a v osudí pro mě zůstává A9. V naší lize nově zavedená losovací tabulka k tomu přidává B2 pro Radka a C2 pro Petra. Radek jde na místo, kde jsem před týdnem udělal jedničku a Petr nebude tolik vystaven větru, jako závodníci na vysokých číslech sektoru C. S losem jsme tedy spokojeni a můžeme jít na to.
Radynek mě celé dopoledne bombarduje otázkami, jak daleko budu chytat s tím, že by to chtělo alespoň 36 metrů. Tak daleko se mi určitě jít nechce, dokážu si představit, jak moc nepřesné by to při kombinaci mojí (ne)šikovnosti a silného větru mohlo být, navíc když mě na mém místě z obou stran mírně omezují stromy a nemůžu tak krmítko v letu korigovat tak, jak bych si představoval. Rozhodnu se až podle hloubky. Příprava a kontrola krmení probíhá bez problémů, dokonce během ní ani neprší a vítr se mi také nezdá tak nepříjemný, jak jsem předpokládal. Chystám si 4 pruty, tři se šňůrou a jeden s vlascem. Prohazuji si své místo a zjišťuji, že vůbec není tak mělké, jak jsem očekával. Na 27 metrech nacházím hloubku kolem 4,5 metru a tam také klipuji tři ze svých prutů. Jeden si chystám na 36 metrů, kdyby to náhodou bylo fakt špatný, ale ani tam nebudu na začátek krmit, spíš jen pro lepší pocit břehaře 😊. V mém okolí všichni plánují chytat za hranicí 35 metrů, ale i přesto věřím, že díky větší přesnosti a rychlosti by mohlo moje místo být lepší.
Během úvodního nakrmení házím do vody poměrně velkou dávku asi 15 velkých krmítek, z nichž posledních 5 je doplněných o slušnou porci živé. Na háček Preston N30 velikosti 12 na návazci 0,12 napichuji 3 pinky a jde se na to. Krmítka mám nachystaná plastová Preston Plug-It feeder velikosti M. První nához, krmítko dopadá na dno, dopínám šňůru a než jsem stihl položit prut, už se klepe špička. Zasekávám, ale do prázdna. Tak takhle by to šlo, říkám si. Další dva náhozy je to podobné, už stíhám položit prut, ale i tak mám záběr vždy do 15 vteřin. Stále se mi ale nedaří rybu zaseknout a až na čtvrtý nához konečně tahám cejna. Trápení s proměňováním záběrů tím ale nekončí. Během prvních 20 minut mám opravdu každé nahození záběr nejpozději do 20 sekund od dopadu krmítka na dno, ale daří se mi vytáhnout jen 3 ryby. Zvětšuji háček na velikost 10, na něj nastražuji kombinaci 2 pinek a 3-4 patentek a úspěšnost se zlepšuje. Postupem času přicházím na to, jak efektivitu záseků vylepšit na nějakou únosnou hranici. Nejdůležitější podle mě bylo nesekat hezké záběry, tedy takové, které bych kdykoliv jindy považoval za hezké, ale počkat si na ty „škaredé.“ Takto jsem odchytal za celý víkend tak 9,5 hodiny závodu a ač bych tomu sám možná úplně nevěřil, opravdu to fungovalo. Když byl krásný záběr, hokejka nebo se špička několik vteřin klepala a ohýbala o několik centimetrů, zásek byl většinou do prázdna. Ale jak se špička přiohla jen o pár milimetrů, tak zásek téměř vždy perfektně seděl. 
Když se mi podařilo vyladit způsob zasekávání, začal jsem tahat ryby v krásném tempu. Poctivě jsem dokrmoval, přidával vydatné porce patentky, kukel a mrtvých pinek a ryby hezky jednu za druhou odchytával. Po první hodině jsem měl 19 ryb, ve druhé jsem pak přidal dalších 23. Na konci třetí hodiny, když jsem měl zhruba 55 ryb, přichází Radynek a hlásí, že druhý v sektoru je aktuálně na 32 rybách. Mohl jsem se tedy hezky uklidnit a pokračovat dál v nastoleném tempu. Radek s Petrem prý taky útočí na čelní příčky svých sektorů, takže je vše v nejlepším pořádku. Třetí a čtvrtou hodinu tedy pokračuji ve fungujícím systému nához-záběr-zásek-ryba. Sem tam se samozřejmě nějaký záběr netrefí, ale oproti začátku závodu nic strašného. Třetí a čtvrtou hodinu si stále držím průměr kolem 20 ryb na hodinu. V poslední hodině přece jenom trošku zpomaluji, netrefuji více záběrů, trošku jich i ubývá a tak končím závod na konečném počtu 92 ryb. Nebudu lhát, myslel jsem si v průběhu i na stovečku, ale podle zpráv vím, že mám slušný náskok a jednička by mě neměla minout. Váha tuto skutečnost potvrzuje a s celkovou váhou 17 900 g vyhrávám sektor o více než 4 kg před Jirkou Janišem a Jirkou Malým mladším. Shodujeme se, že chytání na kratší vzdálenost mělo velkou výhodu ve své rychlosti, navíc jsem si hezky stáhl všechny ryby z „přední“ části k sobě a nemusel o ně tolik soupeřit s kolegy, kteří všichni chytali až dál. Radek na sektoru B nakonec vybojoval skvělou dvojku za 9 680 g, když ho porazil těsně jen Karel Mucala s váhou 10 200 g. Výsledky zde byly velice vyrovnané, prvních sedm závodníků se seřadilo do rozmezí pouhých 2 200 g! Ze sektoru C přichází pro náš tým další skvělá zpráva, když Petr hlásí s váhou lehce přes 7 kg krásnou čtyřku. Jedničku zde suverénním způsobem vybojoval Víťa Král ml. s úlovkem o hmotnosti 14 610 g.
Týmový součet 7 nás po prvním dni posílá na první místo průběžného pořadí s příjemným náskokem 6 bodů na tři pronásledovatele na 2. až 4. místě. Zde se se shodným součtem 13 seřadili Moraváci feeder team pro toto kolo doplněný o prvoligovou posilu Jendu Stárka, kterého ale doplnili kvalitními výkony i oba jeho parťáci, především pak Pavel Samlík dvojkou na sektoru C, dále pak týmy obou jedničkářů, tedy Colmic feeder team Polička s Víťou Králem a Milo feeder team Jihoseveráci s Karlem Mucalou. S týmovým vstupem do sezony můžeme tedy být nad míru spokojeni.
Druhý den se scházíme pro nedělní závod až neobvykle pozdě, někdy kolem 7:30. Krmení použijeme to, co nám zbylo z předchozího dne, takže zbývá jen rozdělit živou, vylosovat a můžeme se zase pustit do nošení věcí přes silné vrstvy kluzkého bahna. Los dnes nějak zvlášť neprožívám, ale asi by bylo lepší si vytáhnout vysoké číslo na sektoru A a naopak nízká čísla na sektorech B a C, kde to podle včerejších výsledků bralo přece jen o něco více. Nakonec si vytahujeme číslo 8. Petr tedy půjde na A8 (určitě lepší a hlubší část sektoru, hned vedle mého včerejšího místa), já na forhont B1 (to také určitě není k zahození) a Radek na C1 (sice antiforhont, ale zároveň místo, kde včera Víťa Král vyhrál sektor s druhou nejvyšší váhou dne). Los tedy máme opravdu luxusní a když přicházím na své místo, tak zjišťuji, že je ještě o kousek lepší než jsem si původně myslel. Krásné široké místo, kde žádné keře a stromy nebrání nahazování. Vlevo nikdo, napravo musí závodník na B2 sedět kvůli stromům hodně vpravo, takže mám ze všech stran hezky spoustu místa. Týmově se všichni tak nějak usnesli, že se ode mě nečeká nic jiného než jednička a kdokoliv projde kolem mi to taky nezapomíná připomenout. Po včerejšku si celkem věřím, ale kolikrát už jsem to zažil, že jsem se po povedeném prvním dni viděl vysoko a pak následovalo trápení a značný nákup velkého počtu bodů.
Minulý týden na zimní lize jsem seděl jen o kousek víc vpravo a vím, že zde byla blíž u břehu menší hloubka. Tehdy jsem chytal v hloubce asi 3 metry. Ryby tam braly sice hezky, ale zhruba třetinu z nich tvořili menší cejni a plotice, u kterých centimetry přiskakovaly pěkně, s váhou by to tak však být úplně nemuselo. Váhám tedy, jestli se dnes neposunu o něco dál. Při prohazování místa ale zjišťuji, že zde mám na 27 metrech podobnou hloubku jako včera, proto nic neměním a do závodu vstupuji se stejnou strategií jako první den.
Po úvodním nakrmení musím chvíli počkat, než ryby přijedou. Párkrát tahám vycucanou nástrahu, ale zatímco sousedé už nějaké ryby tahají, můj vezírek zeje prázdnotou. Zůstávám ale v klidu a věřím, že se to časem zlomí. Asi po čtvrthodině tahám první rybu a najíždím na podobné tempo jako v prvním závodě. Nemám moc dobrý pocit z menší velikosti ryb oproti sobotnímu závodu, ale nakonec první hodinu zakončuji s 19 rybami a pomalu se propracovávám na nejvyšší sektorové příčky. Ryby neberou až v takovém tempu jako v sobotu, ale i tak mám celkem hezké tempo a další dvě hodiny si držím průměr nějakých 17 ryb za hodinu. Radynek mi opět hlásí, že mám na druhého slušný náskok. Vím, že když si udržím stávající tempo do konce závodu, dostanu se někam k 15 kg, což by vzhledem ke včerejším výsledkům mělo na jedničku s přehledem stačit. V okolí vidím dokonce i dva zdolané kapry, ale oba mají jen lehce přes kilo, takže ti by také nemuseli pořadím nějak výrazně zahýbat.
V posledních dvou hodinách však začíná braní ryb spíše opadat a už se mi nedaří přidávat ryby do vezírku s takovou jistotou jako doposud. Občas chytám 5 ryb za 10 minut, pak jsem ale třeba i půl hodiny bez ryby. Po zkušenosti ze zimní ligy zkouším výrazněji dokrmit a dostat do vody ještě více živé. Následuje sice silnější chvilka s několika rybami po sobě, ale ani to mi nepřineslo žádný dlouhodobější úspěch. Za čtvrtou hodinu chytám jen 11 ryb a pomalu začínám být nervózní. Vidím na Jardu Kloupara a Martina Raniaka, jak tahají rybu za rybou a cítím, že se můj náskok pomalu tenčí. Podle zpráv od Radynka mám pořád víc jak deset ryb náskok, ale každý z nich má jednoho kapra a navíc si myslím, že mám o něco menší ryby než oni (což nakonec naštěstí nebyla pravda a na celém sektoru B se chytaly menší ryby než první den na Áčku). Bojuji do poslední vteřinky o každou rybu, protože tuším, že může, tak jako včera, rozhodovat každý gram. Závod končím se 75 rybami, které odhaduji na váhu 11-12 kg. Vážím jako první a na displeji se objevuje hodnota 12 100 g. Včera by to bylo v pohodě na jedničku, ale uvidíme co dnes. První tři soupeře po pravici porážím, včetně Jardy a Martina, ze kterých jsem měl největší strach. Podle zpráv z průběhu závodu jsem si myslel, že více doprava už se tolik nechytalo, ale omyl! Poprvé se mi výrazně zvedá tep, když vytahuje vezírek z vody Tomáš Priehoda, naštěstí má „jen“ 11 130 g. To stejné pak prožívám při vážení Jirky Laláka. I tady se ale na displeji objevuje jedenáctka, konkrétně 11 220 g. Nikdo z ostatních už se přes 10 kg nedostává a tak je mi jasné, že se mi to opravdu povedlo a přidávám druhou jedničku. 
Teď už jen zbývá zjistit, co týmoví kolegové. Od Petra z Áčka nepřichází moc pozitivní zpráva, 8 610 g stačí až na 10. místo v sektoru, přičemž o půl kila víc by bylo na pohodovou šestku. Jedničku zde vybojoval Jenda Stárek za váhu přes 14 kg, dvojku ze včerejška pak zopakoval Jirka Janiš s 10 640 g. Nejdéle čekáme na výsledky sektoru C, kde dnes bojoval Radek. Tento sektor je zajímavý i z pohledu boje o vítězství mezi jednotlivci, protože se zde setkali oba jedničkáři z prvního dne. Ti spolu nakonec svedli napínavý souboj o vítězství. Úspěšnější byl nakonec Víťa Král s váhou 13 820 g, který za sebou nechal Karla Mucalu o 560 g. Radek se s úlovkem o hmotnosti 9 300 g zařadil na 6. místo. Celkově tedy máme jako tým za nedělní závod sympatický součet 17, což určitě bude stačit na udržení se na stupních vítězů, otázkou však ještě zůstává, na jaké příčce. Z prvního místa nás nakonec přece jen odsouvají kluci z Moraváci feeder teamu, kterým se nedělní závod povedl parádně a se součtem 9 nás přeskočili o dva body. Na třetí místo se po dobrém nedělním výkonu posouvá tým Krnova o bod před Colmic feeder team Polička. Kluci vypadají po závodě poměrně smutně, ale za sebe jsem za druhé místo moc rád a myslím, že jde o skvělý odrazový můstek do dalšího průběhu sezony.
Souboj o vítězství mezi jednotlivci se nakonec vyvinul příznivě v můj prospěch a hlavně díky slušnému základu ze soboty porážím s celkovou váhou rovných 30 kg na CIPS Víťu se stejným součtem 1+1 ale nižší váhou 28 430 g. Můžu být rád, že jsem byl v sobotu na nejrybnatějším sektoru A, kterému jsem se chtěl původně obloukem vyhnout, a vybudoval si tak na Víťu váhový náskok. Vzhledem k tomu, že on byl dvakrát na Céčku, si myslím, že byl jeho výkon o něco kvalitnější a vyhrát by si zasloužil spíše on. Ostatně nebude náhoda, že má Víťa ve druhé lize momentálně sérii 4 jedniček za sebou. Nicméně jsem byl tentokrát minimálně o kousek šťastnější a mohu si tak poprvé v životě vychutnat sladký pocit individuálního vítězství. Na stupních vítězů nás třetím místem a také velmi kvalitním výkonem doplnil Karel Mucala se součtem 3.
Pokud se nad závodem ještě zpětně zamyslím, chtěl bych zmínit pár věcí, které byly podle mého názoru během závodu na cestě za vítězstvím nejpodstatnější. Na prvním místě to byla bezesporu aktivita a „bohatost“ krmení. Obzvlášť když byly ryby přes velkou zimu opravdu při chuti a bylo nutné do vody znovu a znovu tlačit krmítka plná živé po celý závod. Řekl bych, že nebylo moc důležité, jaký druh živých nástrah (v tomto případě tedy spíš návnad) to byl, ale ryby stále musely mít na krmném místě co vyzobávat, jinak hned odjely. Ještě důležitější než co bylo v krmítku, bylo to, jak často byl člověk schopen návnadu do vody doplňovat. Samozřejmě, když člověk tahá rybu za rybou, tak to jde tak nějak samo, ale hrozně důležité bylo zůstat aktivní i v momentech, kdy ryby tolik nebraly. Jedině tak bylo možné hejno ryb na své místo znovu přilákat. Celý závod jsem odchytal s krmítkem Preston Plug-it feeder velikosti M, ale zpětně bych se možná nebál použít i velikost L. I když se mi to na takovéto chytání pocitově trošku příčí, tak věřím, že v této situaci a při takovémto braní ryb by to mohlo jen pomoci.
Důležité bylo bezesporu také s co nejvyšší úspěšností proměňovat záběry a zdolávat ryby. Já osobně jsem v danou chvíli došel, možná i s trochou štěstí, k fungující strategii s velkým háčkem, velkou nástrahou a, jak jsem již výše popisoval, naprostou ignorací „hezkých“ záběrů. Chytat 150g ryby na háček Preston N30 velikosti 10 se 2-3 pinkami a 3-5 patentkami pravděpodobně nebude pro každého, ale mně to v danou chvíli takto fungovalo, tak jsem neměl potřebu to měnit. Když už se zásek povedl, tak navíc ryby téměř nepadaly a při počtu zhruba 170 ryb, co jsem měl za víkend na háčku, jsem jich ztratil maximálně 5, což se mi zdá jako velmi slušný poměr.
Na závěr bych ještě chtěl pochválit organizaci závodu. Moc se mi líbilo, jak byla hezky a podle mého názoru i nanejvýš spravedlivě připravena trať a vyzdvihl bych také ceny. Moc cen jsem na ligových závodech ještě neposbíral, tak nedokážu srovnávat, ale musím říct, že jsem byl upřímně překvapen tím, jak hodnotné ceny byly pro vítěze připraveny. Myslím si, že je za to nutné pořadatele ocenit, především kvůli tomu, jak nízké je startovné na celý ligový ročník a s jak nízkým budgetem si tak musí pořadatelé závodů vystačit. A ještě si neodpustím jednu pochvalu směřující k výběru místa konání. Sice je Domanín v oblasti republiky, kde je trvale o 10 stupňů méně než kdekoliv jinde. Když jsem se navíc v neděli dobrodil půl kilometrem souvislého bahna na svoje místo, velkým nadšením jsem zrovna neoplýval. Ale když se člověk zpětně dívá na výsledky a vidí, že se dá vyhrát z jakéhokoliv místa, navíc si zachytá prakticky každý, je třeba uznat, že je asi velmi těžké najít vodu, která by byla pro feederové závody ideálnějším místem. Jakub
